Historie
I když existují jisté známky roztroušených britských osad, první větší obec Londinium zde založili roku 43 Římané. Tato osada byla ale vypálena kolem roku 61 po útoku keltského vojska královny Boudiccy. Obnovená osada velmi dobře prosperovala a překonala svým významem Colchester. Ve 2. století, v době největší slávy, zde žilo asi 60 000 obyvatel.
Kolem roku 600 vybudovali Anglosasové novou osadu nazývanou Lundenwic asi 1 km proti proudu od původního římského města. V ústí řeky Fleet zřejmě existoval rybářský a obchodní přístav. Roku 851 na město zaútočili Vikingové, kteří ho dobyli a vypálili. Král Alfréd Veliký později s Vikingy uzavřel mír a přestěhoval město za původní římské hradby. Za vlády dalších anglosaských králů město vzkvétalo jako středisko mezinárodního obchodu a důležité politické centrum. Přesto občasné útoky Vikingů pokračovaly a dosáhly svého vrcholu v roce 1013, kdy Dánský král Canute město dobyl a donutil anglického krále Ethelreda II. k útěku. Eduard III. po svém nástupu na trůn nechal obnovit Westminsterské opatství a Westminsterský palác[4].
Po vítězství v bitvě u Hastingsu byl Vilém Dobyvatel korunován na Vánoce roku 1066 v nově dokončeném Westminsterském opatství. Vilém přiznal obyvatelům města zvláštní privilegia, ale nechal na jeho jihovýchodním okraji postavit hrad, který mu umožnil město kontrolovat. Roku 1097 začal Vilém II. stavět v blízkosti opatství Westminster hall, která byla ve středověku královskou rezidencí. Westminster se stal sídlem královského dvora a vlády zatímco City se stala centrem obchodu a byla spravována vlastní institucí Corporation of London. Obě sousedící části města se postupně rozrůstaly a staly se základem moderního centra Londýna a ve 12. století převzaly po Winchesteru roli hlavního města.
Ve středověku se počet obyvatel z 18 000 v roce 1100 zvýšil na 100 000 v roce 1300. V polovině 14. století zasáhla Londýn morová epidemie (Black Death), která způsobila smrt asi jedné třetiny obyvatel [5]. Mor zasáhl město i v letech 1665 až 1666 (velký mor). Další velkou katastrofou byl velký požár. Ten zničil velkou část City, ale nezpůsobil téměř žádné ztráty na životě a v jeho důsledku pak již Londýn nezasáhla žádná morová rána. Obnova města trvala více než 10 let [6].
Po expanzi města v 18. století byl Londýn největším městem světa v letech 1831 až 1925. Tento růst byl doplněn i první železnici. Železniční síť se rozvíjela velmi rychle. Nárůst dopravy byl doplněn roku 1863 vznikem prvního metra na světě [7]. Místní samospráva měla z rozvoje města a vybudováním infrastruktury velké problémy. V letech 1885 až 1889 nastartoval řešení těchto problémů instituce Metropolitan Board of Works později nahrazena prvním voleným správním orgánem Radou hrabství Londýn.
V důsledku bombardování v průběhu druhé světové války bylo zabito více než 30 000 obyvatel města [8] a zničeno velké množství budov. Rekonstrukce města v poválečném období byla charakterizována použitím různých architektonických stylů a změnila tak charakter Londýna. V roce 1965 došlo k rozšíření hranic města a tato oblast byla ustanovena jako Velký Londýn. Poválečná imigrace změnila složení obyvatel a Londýn se tak stal multikulturním městem. Ekonomický rozvoj města v 80. letech 20. století vrátil městu jeho pozici jako města mezinárodního významu.