Tottenham Hotspur FC
| Tottenham Hotspur | |||||||||||||||||||||||||||
| Jméno klubu | Tottenham Hotspur Football Club |
||||||||||||||||||||||||||
| Přezdívka | "Spurs" | ||||||||||||||||||||||||||
| Založen | 1882 | ||||||||||||||||||||||||||
| Stadion | White Hart Lane, Londýn | ||||||||||||||||||||||||||
| Kapacita | 36 240 | ||||||||||||||||||||||||||
| Předseda | Daniel Levy | ||||||||||||||||||||||||||
| Trenér | Harry Redknapp | ||||||||||||||||||||||||||
| Soutěž | Premier League | ||||||||||||||||||||||||||
| 2009-10 | 4. místo | ||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
| Přehled medailí | |||
|---|---|---|---|
| Evropská liga UEFA | |||
 |
1971/1972 | Tottenham Hotspur FC | |
 |
1973/1974 | Tottenham Hotspur FC | |
|
1983/1984 | Tottenham Hotspur FC | |
| Pohár vítězů pohárů | |||
|
1963 | Tottenham Hotspur FC | |
Tottenham Hotspur je anglický fotbalový klub z Tottenhamu v severním Londýně. Jejich domovským stánkem je White Hart Lane.
Historie
Klub byl založen v roce 1882. To bylo ještě pod názvem Hotspur F.C. (podle Shakespearovy postavy Harryho Hotspura). Zpočátku se hrávalo na stadionu Tottenham Marshes a zanedlouho se stěhoval na Northumberland Park. A poslední přesun se dostavil na White Hart poblíž Tottenham High Road. Stadion tedy byl časem pokřtěn na White Hart Lane.
V roce 1901 se Tottenham začal probojovávat divizemi a téhož roku vyhráli Anglický pohár. V roce 1908 se Hotspur dostali do druhé nejvyšší soutěže a rok na to se vyšplhali mezi elitu. Poslední ročník před pauzou - tedy 1914/15- už Tottenham nezvládl: skončil poslední a sestoupil do druhé ligy. Během války se hrály jen regionální soutěže a fotbal na špičkové úrovni se znovu začal hrát až počínaje ročníkem 1919/20.
Tottenham před válkou skončil jako poslední v první lize a měl sestoupit, ale naději mu dalo rozhodnutí rozšířit nejvyšší soutěž z dvaceti na dvaadvacet účastníků. bylo jasné, že do první ligy postoupí Derby (1. ve druhé lize) a Preston (2. ve druhé lize). Harry Norris, prezident Arsenalu, však protestoval proti tomu, aby byly mezi nejlepšími ponechány poslední dva týmy z ročníku 1914/15- tedy Chelsea (19.) a Tottenham (20.).
Po bouřlivých debatách bylo rozhodnuto, že Chelsea v první lize zůstane a posledního účastníka určí hlasování. Mezi kandidáty byly tyto týmy: Tottenham (20. v první lize), Barnsley (3. ve druhé lize), Wolverhampton (4. ve druhé lize), Arsenal (5. ve druhé lize) a další ve druhé lize níže umístěné Nottingham Forest, Birmingham a Hull. Arsenal posbíral 18 hlasů, Tottenham jen 8. Prezident Arsenalu tedy mohl slavit, a od té doby si fanoušci těchto klubů nemohou přijít na jméno.
Tottenham začínal znova ze druhé ligy, kterou okamžitě vyhrál, a poroce se vrátil mezi anglickou elitu. Na nováčka si vedl senzačně- v sezoně 1920/21 získal šesté místo a vítězství v Anglickém poháru, v následujícím ročníku vyskočil v lize až na druhou příčku. Jenže po hostině přišel půst- Tottenham začal padat tabulkou a v ročníku 1927/28 sklouzl až na 21. místo, které znamenalo sestup. tentokrát už nebyl návrat mezi nejlepší otázkou jednoho roku jako dříve. trvalo to pět let, než se klub mohl opět těšit z prvoligové příslušnosti. Ačkoli se hned po návratu v sezoně 1933/34 vyškrábal na třetí místo, už v roce 1935 se zase poroučel do druhé ligy. další z mnoha obnovených premiér mezu nejlepšími přišla až v roce 1950, předcházela jí další pauza, způsobená druhou světovou válkou.
Tottenham postoupil ze druhé ligy z prvního místa pod vedením kouče Arthura Rowa a opět dodržel tradici fantastických sezon následujících po návratu mezi nejlepší. Tentokrát se mužstvo mimořádně vytáhlo- hned si došlo pro premiérový mistrovský titul! Jenže stejně jako dříve přišel i tentokrát propad. Ještě v následujícím ročníku 1951/52 se Tottenham stal vicemistrem, ale další úspěchy nepřicházely. Rowa v roce 1955 nahradil v pozici kouče Jimmy Anderson, jehož v roce 1958 vystřídal Bill Nicholson. Ačkoli se Tottenhamu vyhýbaly tituly, stále platil za přední anglické mužstvo. Nicholson měl tyto pozice alespoň udržet, jenže hned po prvním roce působení u týmu zaparkoval Tottenham na 18. místo. Vedení klubu mu důvěřovalo i nadále- a trpělivost se vyplatila.
V ročníku 1959/60 se tým vrátil mezi nejlepší- skončil třetí- a o rok později Tottenham jako první klub v historii slavil double (neboli ligový triumf a vítězství v Anglickém poháru). Následující sezóna? Třetí místo a další anglický pohár do klubové vitríny. V roce 1963 se pak Tottenham stal prvním anglickým klubem, který získal evropskou trofej- triumfoval v Poháru vítězů pohárů. Tottenham si vybudoval pověst klasického pohárového týmu- v lize moc slávy nenasbíral, zato vyřazovací systém mu svědčil. Posuďte sami: vyhrál Anglický pohár v roce 1967, ligový pohár v letech 1971 a 1973 a Pohár UEFA v roce 1972. Navíc přidejte porážku ve finále Poháru UEFA v roce 1974. Navzdory slušné žni pohárových trofejí se během ročníku 1974/75 klub rozloučil s koučem Nicholsonem, nepřesvědčivé ligové výsledky nakonec převážily. Nastoupil bývalý hráč Terry Neill, ale vydržel jen dva roky. Místo něj přišel Keith Burkinshaw a klub pod jeho vedením okamžitě sestoupil do druhé ligy. Také tentokrát mělo vedení klubu s neúspěšným trenérem trpělivost, a Burkinshaw se za důvěru odvděčil. Hned v následující sezóně vyhrál druhou ligu a začal pracovat na tom, aby se klub vrátil na špici. Po mistrovství světa v roce 1978 se Burkinshaw rozhodl koupit dva argentinské záložníky- Riccarda Villu a Osvalda Ardilese. Oba byli vynikající fotbalisté, ale o jejich přestupu se v negativních souvislostech psalo o několik let později, když Velká Británie a Argentina válčily o Falklandské ostrovy.
Tottenham si opět začal budovat pověst pohárového postrachu. Za úspěchy mužstvo táhli útočníci Steve Archibald a Garth Crooks, vydatně je podporovali Villa, Ardiles a tvořivý Glenn Hoddle. Tottenham získal další trofeje: Anglický pohár v letech 1981 a 1982 a Pohár UEFA v roce 1984. Burkinshaw z klubu odešel v roce 1984, nahradil ho Peter Shreeve- jeho působení v klubu však nebylo úspěšné. Před sezónou 1986/87 přišel David Pleat a dovedl tým na třetí příčku. Jenže vydržel jen rok, než ho vystřídal Terry Venables, bývalý trenér Barcelony, který později vedl také anglickou reprezentaci.
Za Venablesova působení klub málem zahubil bankrot, přestože v roce 1981 slavil další vítězství v Anglickém poháru a na hřišti se rozsvěcela hvězda jménem Paul Gascoigne. V létě roku 1991 zachránil Tottenham před finančním kolapsem Alan Sugar, který vydělal na prodeji počítačů- bohatství mu přinesla vlastní firma Amstrad. Kouč Venables si mezitím v klubu vybudoval pevnou pozici a cítil se dostatečně jistý na to, aby se mohl s novým majitelem názorově střetnout. Sugar mu rychle ukázal, kdo v klubu vládne, a vyhodil ho. Bylo to první z řady dalších moudrých rozhodnutí tohoto obchodníka. Během téměř deseti sezon se Sugarem v čele se Tottenham umístil nejlépe na sedmém místě nejvyšší soutěže, která byla od ročníku 1992/93 překřtěna na Premier League. Vystřídalo se mnoho koučů- namátkou Shreeve, Ardiles, Francis, Gross- a Tottenham opět začínal být kandidátem sestupu, než na podzim roku 1998 přišel bývalý vůdce konkurenčního Arsenalu George Graham. Legendární kouč zachránil tým od pádu do druhé ligy, a dokonce ho hned v prvním roce protlačil do pohárové Evropy vítězstvím v Ligovém poháru.
Během ročníku 2000/01, ve druhém roce Grahamova působení u týmu, změnil klub majitele. Tottenham koupila investiční skupina ENIC, která se o akvizici pokoušela už v roce 1998 a na začátku července roku 2000, ale s umíněným Sugarem se její zástupci nedohodli. Až prosince roku 2000, když kluboví fanoušci hrozili jemu i jeho rodině, Sugar s prodejem souhlasil. Daniel Levy, hlavní postava ENIC, si splnil sen - Tottenhamu od mládí fandil.
V ročníku 2007/08 vyhrál Tottenham po 9 letech konečně další trofej. K zisku Carling Cupu (Ligový pohár) vedla trnitá cesta. Nejdříve musel Tottenham porazit Middlesbrough což se povedlo hladce výhrou 2:0, tehdy ještě tým vedl Martin Jol. Další kolo, tentokrát proti Blackpoolu, již tým vedl Juande Ramos který nahradil Martina Jola. Výhra 2:0 proti druholigovému celku byla poviností. Ve čtvrtfinále vyjel Tottenham na půdu Man City a po nervydrásajícím zápasu, který hrál Tottenham téměř celý v 10 lidech, se radovali Spurs po výhře 2:0. Poté přišlo nezapomenutelné semifinále...
Tottenham hrál proti Arsenalu, nenáviděnému soupeři, rivalovi atd. Tottenham 1. zápas (semifinále se hraje pohárovým způsobem na 2 zápasy) jasně ovládl a nebýt kurioźní branky The Wallcota mohl Tottenham vyhrát 1:0. Při zápase na White Hart Lane si Tottenham vybral všechnu smůlu kterou měl posledních 9 let kdy neporazil Arsenal a tu smůlu přeměnil na štěstí. Neuvěřitelná výhra 5:1 proti nenáviděnému rivalovi v semifiále prestižního pohár, co si víc může fanoušek přát?
A poté přišlo finále ve Wembley, proti Chelsea tedy druhému nenáviděnému rivalovi. Díky brankám Dimitara Berbatova a Johnatana "Woodyho" Woodgateho Tottenham zvítězil 2:1 a mohl tak po 9 letech pozvednout nad hlavu pohár!
Hráči
K 16. srpnu 2010
|
|
